Proč?

Existuje jev, který jsme již před mnoha lety pojmenovali „faktor osamělosti vedoucího pracovníka“. Spočívá ve zcela konsistentní neochotě až nechuti probírat interní záležitosti zásadního charakteru (např. skutečný aktuální stav a/nebo další vývoj firmy, zásadní personální změny, možné problémy atp.) se svým bezprostředním okolím, a to při současné potřebě až preferenci je diskutovat s člověkem „zvenčí“. Samozřejmě, ne s kýmkoliv, ale pouze s tím, kdo nám to „umožní“ - prokáže možné porozumění, umění „skutečně naslouchat“ a vyvolá v nás zároveň i pocit důvěryhodnosti a diskrétnosti.

Ve světle aktuálního vývoje trhů rozsah komplikovaných, nejednoznačných či potenciálně rizikových situací narůstá, za hladký chod a efektivnost našich firem jsme přímo odpovědni. Přitom nejen jejich vyřešení, ale (možná překvapivě) i naše zdraví vyžadují, aby záležitosti byly otevřeně diskutovány. Můžeme si dovolit čekat, až se takováto možnost někdy a čirou shodou náhod naskytne? Můžeme si dovolit vyčkávat, až se něco skutečně stane, nebo máme využít příležitosti a proaktivně se zabývat včasným řešením, prevencí možných problémů a/nebo anticipací možného dalšího vývoje? Samozřejmě můžeme; otázkou ale je, jak a do jaké míry se to může odrazit ve vývoji námi řízené firmy či na síle naší pozice v ní.

Více k tématu eCONSULTANCY naleznete též v části FAQ.